Má cesta k fotografiím...

Fotografování mě zajímalo odjakživa, jelikož i můj děda byl, a stále je, vášnivým fotografem. Právě po něm jsem zřejmě zdědil trochu toho fotografického talentu a také fotografické oko, což je u fotografa nezbytné.

Můj úplně první fotoaparát - jestli se tak tedy nejlevnější a nejobyčejnější bakelitové "krabičce na film" dalo říkat - se mi dostal do ruky už v útlém dětství. Přestože mé fotografie v té době měly k dokonalosti hodně daleko, fotografování mne bavilo a stávalo se už tehdy pomalu, ale jistě, mým velikým koníčkem.

O několik let později jsem pak dostal svůj první digitál. Byl to malý a jednoduchý kompakt, který mi však otevřel neuvěřitelné nové možnosti a tak mne do mého koníčku vtáhl, že už jsem nemohl ven. Zdokonaloval jsem se ve svém umu a své přístroje měnil za stále lepší, abych mohl využít všeho, co fotografie nabízí.

Další meta ale přišla až za několik dalších let. Tehdy jsem si konečně koupil ten vysněný nástroj všech fotografů amatérů a nerozlučného přítele profesionálů - digitální zrcadlovku. Postupně jsem se snažil s její pomocí vypracovat výš a přestal jsem konečně fotografovat pouze do svého šuplíku. A přišla éra bezzrcadlovek. Ty mi samozřejmě, jako všem, dost zjednodušily práci a zpříjemnily mé volné chvíle u soukromých projektů a naplno mne dostaly taky do světa tvorby videí, které jsem se do té doby věnoval jen okrajově.

Má cesta k videu...

Cesta mé videotvorby není rozhodně tak dlouhá, jako cesta fotografie, přestože jsem se o natáčení zajímal také už dříve. Po několika vydaných videích, která střídavě sklízela úspěchy i neúspěchy, a po pověření natočit koncerty jedné z havířovských hudebních skupin jsem si ovšem řekl, že pro mne video neznamená tolik, co fotografie, kterou jsem toho tou dobou byl schopen vyjádřit mnohem víc.

Od té doby se ale technologie posunula neuvěřitelným tempem kupředu a já tak mohl více využít jejích možností. Díky schopnostem natáčení digitálních zrcadlovek a možnosti rychlejší, jednodušší a pohodlnější úpravy videí novými softwary na výkonnějších počítačích dostala tvorba videí zcela jiný rozměr. K videu jsem se tedy opět vrátil a rád jím doplňuji příběhy svých fotografií.

Zlomový okamžik ale nepřišel jen díky lepší technice, ale také s novým nápadem. Tím byl společný projekt kanálu SlonArts URBEX na YouTube.com, do kterého jsme se s bratrem pustili. Stále si sice myslím, že fotografie navodí atmosféru míst lépe, ovšem příběh rozhodně spíše odvypráví právě video.

Kdo jsem...

Mé jméno je Michal Slonina. Narodil jsem se v roce 1999 v Ostravě, u východního okraje České Republiky. Od tohoto dne žiji v mladém hornickém městě Havířov a ve volném čase se svými fotografiemi snažím mimo jiné vyzvednou právě toto město a svůj region, nebo je ukázat takové, jakými skutečně jsou. S touto prací jsem se samozřejmě snažil pokračovat několik let i v místě mé alma mater, historické Olomouci. Tu jsem si okamžitě zamiloval, neboť mi nabídla něco, co Havířov nemohl, a po čem jsem já vždy tolik toužil - dlouhou a bohatou historii plnou příběhů.

Návštěvy blízkých i vzdálených končin a jejich dokumentování mne ovšem lákají neméně, než regionální dějiny, a zavedly mě na spoustu různých krásných míst. Částečně s nimi navíc souvisí právě i mé studium čínské filologie na Univerzitě Palackého. Díky němu jsem mohl několik týdnů fotografovat třeba taky na Taiwanu nebo severním japonském ostrově Hokkaido.

Protože jsem se nevydal cestou studia uměleckých škol, považoval jsem své fotografování zpočátku jen za zajímavého koníčka. Od té doby však mé fotografické služby využila již řada klientů, mezi kterými nechybí ani takové společnosti jako LIBERTY Ostrava nebo Pivovar Radegast. Pro některé z nich jsem natočil i několik videí a tvorbou reportáží mne pověřila i největší česká regionální televize POLAR, pro kterou taktéž pracuji. O mých klientech a o mé práci můžete zjistit více v jiných sekcích tohoto webu.

Nejčastějšími náměty mé soukromé fotografické i video tvorby jsou urbex, krajina a fotografie z cest, protože kromě fotografování miluji také cestování a turistiku. Pracovně se však věnuji hlavně fotografování kulturních a společenských akcí, ale i oslav a svateb, nebo reklamní fotografii, a samozřejmě taky reportáži.

Mimo tyto disciplíny se navíc věnuji i psaní článků a esejí, ať už právě o cestování, turistice, urbexu, nebo regionální historii. Těmi se snažím většinou poukázat na méně známá místa, přiblížit méně známé příběhy krajiny, staveb a známých i neznámých lidí. Dle mého názoru jsou totiž některé z těchto pozoruhodných příběhů mnohdy zajímavější, než příběhy slavné, a proto se snažím zachytit a předat dál jejich kouzlo. S tím by mi brzy mělo pomoct také plánované vydání mnou sepsaných brožur.

Čím fotím (a natáčím)...

Přestože si nemyslím, že je až tak podstatné představovat svou fotografickou techniku, pro některé z vás by mohla být tato informace zajímavá. Z tohoto důvodu předkládám tento seznam svého nejpodstatnějšího vybavení.

Mým primárním pomocníkem je momentálně (po pozitivních zkušenostech s několika zrcadlovkami od Nikonu) digitální bezzrcadlovka Z6 III.

Objektivy, které používám, jsou univerzální objektiv Nikon 24-120mm a menší světelnější Nikon 40mm.

Jako příslušenství používám navíc blesk Nikon SB-700 a stativy a příslušenství značky Peak Design a Vanguard. Z fotografických filtrů využívám nejvíce polarizačního filtru značky Hoya.

Protože jsme se navíc před časem rozhodli také natáčet na kanál SlonArts URBEX, stal se našim přítelem i neprofesionální dron Ryzen Tello Iron Man, časem vyměněný za kvalitnější DJI Mavic Mini a Mini 2, a Iphone 6 ve funkci kamery, časem taktéž vyměněný za kameru DJI pocket 2 a bezzrcadlovka od Sony. K osvětlení používáme přenosná světla Jupio PowerLED JPL200A a nově také Sunwayfoto FL-70RGB.